LET Z TAIPEI DO AUCKLANDU

10. září 2008 v 8:29 | JanLus |  DENÍK ZE ZÉLANDU
Dostali jsme místa u okýnka. Wow pro Honzu, bude moci sledovat let.
Ale jsme na køídle, tak to nebude nic moc. Vzlétáme - nìco pod námi neskuteènì rachtá a dìlá to opravdu N E S K U T E È N Ì U Š I T R H A J Í C Í ZVUK!!! Znaènì jsem znervóznìla, ani Jan mne nedokázal uklidnit. Bála jsem se, že je nìco špatnì v motoru. Letušky jsou v klidu, dokonce se usmívají - kamufláž je to, K A M U F L Á Ž !! Rozhodla jsem se tu klidnou letušku informovat, že se mi nìco nelíbí. Utìšovala mì, že je to v poøádku, že to dìlá motor. V poøádku? ? Co mi zbývá? Vìøit, že nekecá. Ale pøesto mi ten zvuk rve uši a jsem z nìj nervózní. Poprosila jsem letušku, zda by nám nemohla dát jiná místa. Bìhem chvilky jsme se pøesunuli do zadnìjší èásti letadla. Tato èást byla tišší a já byla klidnìjší.
Jsme ve vzduchu už druhý den, stále 12 km výška, venku - 56´C. Letadlo se houpe jak vagón na horské dráze v dobì Matìjské poutì (tak èasto a tak okatì). Odporný turbulence, chvílemi skuteènì vytahuju blicí pytlík.
Vyplnili jsme jakési laestro pro pobyt na NZ. Zakroužkovali jsme, že chceme pracovat a že máme skuteènì nìco k proclení. To nìco byli treckové boty, hole a stan a spacáky. Totiž campingové pøedmìty je tøeba proclít.
Na nìjakou dobu jsme usnuli, já víc, Honza míò. Nevím proè, ale v letadle jsem mìla stále velkou žízeò a ruce a xicht jsem mìla vyschlý jak køížala po dokonání.
Pøíštì jedu na Zéland na kole!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama