MOUNT MAUNGANUI

6. října 2008 v 7:12 | Lucias |  DENÍK ZE ZÉLANDU
Sobota 30.8.2008


Strašně moc bych se chtěla jet podívat někam k moři, nebo k vodopádům, o kterých krátce mluvil Josef, že se tam od hostelu dostaneme pěšky. Ale tady je to bez auta docela problém. Potkali jsme ještě rychlýho a Šárku před jejich odjezdem.. "jo a stopujte!!" Tak jo!


Vydali jsme se do města najít infocentrum, aby nám poradili, kam se do nejbližšího okolí poohlídnout. Je moc hezky, sluníčko prosvítá za mrakama, semtam vyleze, pofukuje čerstvý teplý vítr. Infocentrum nám neporadí, o víkendu zavřeno, přes týden od 8 do 4:30 odpol. Hehe, turisti, necestujte o víkendu!

Snažili jsme se prostudovat mapu za zapařeným sklem. Ee, z toho se moc nedozvíme. Chvíli jsme se dohadovali, že nevíme, kde jsou vodopády, místní mladá Maorka mluvila jen o vodopádech u Taurangy, ne v Te Puke. Rozhodli jsme se tedy dostopovat k moři, směr Tauranga. Prošli jsme si Te Puke, nakonec jsme stopovali u autobazaru při výjezdu. Někteří rozjuchaní Maoři na nás pokřikovali a mávali, až jsme se obávali, že stojíme blbě nebo dokonce že stopujeme blbě :-D Napadlo nás, že se tady stopje jiným způsobem, než zvednou palec o levé ruky (ano víme, u nás se většinou zvedá palec u pravé ruky, ale tady se hold jezdí po levé ) ..

Třeba se tu zrovna skáče pod auto, nebo se rozjařeně mává paží a kroutí zápestím jako Rimer při hlašení nadřízenému.

Hurá! Zastavuje nám jeep V něm mladej týpek odsunul rychle rybářské potřeby na dvě autosedačky. Honza skočil dopředu a já se zaklesla dozadu mezi pruty. Směr Tauranga. Týpas byl Angličan, který tu už pár let žije a čerstvě se mu narodil druhý syn. Hrdý otec, vášnivý rybář. Co v Tauranga? ptal se. Chceme vidět moře, jsme na Zélandu týden a ještě jsme (kromě přístavu v Aucklandu) u moře nebyli. Když jsme míjeli Angličanův dům, pochlubil se - "ten je můj, tam mám svou manželku a děti. Ale zavezu vás až na pláž. Vím ale o jiné, než je v Tauranga a je mnohem lepší.
Chcete se podívat do Mount Maunganui? Nebo chcete do Tauranga? Vidíte tamhletu horu? To je Mt. Maunganui, tam je ta krásná pláž, dovezu vás tam." No super, jestli vám to nevadí, tak určitě. "nevadí, rád vás tam dovezu" Juchuuuuu, uvidíme moře. A na doporučení! Týpek nám ukázal ulici, kterou lemovali palmy a hospůdky. Prej jestli pijeme pivo a chceme jít do hospody, tak tohle je ulice, KDE to žije. Paráda, dobrý základ.

Jak jsme se tak blížili k přístavu, tak jsem měla pocit, že jsem někde v Kalifornii.


Menší obchůdky, občerstvení, palmy, kolečkové brusle, lodě na přívěsu za auty.. zabočili jsme doleva a týpek pro nás vyčaroval výhled na nádherný přístav. Tolik jachet a lodí, člunů všeho druhu. "Tady ještě ne, vezmu vás z druhé strany hory, tam je hezčí, klidnější pláž."

Simsalabim!! Šmankote, no tady je to fakt nádherný. Sluníčko pálí jak ďas a já nemůžu věřit tomu, že jsem konečně u moře. Všichni vypadají tak odpočatě a šťastně. Za chvíli už Angličan zastavil u kraje silnice, udělejte pár kroků a jste na pláži." Mile se usmíval a byl strašně hrdý na to, že nám mohl jako první ukázat Mt. Maunganui, svoje moře.. prostě vášnivý rybář, zamilovaný do Zélandu a Bay of Plenty.


Mávali jsme za ním než jsme ho ztratili z dohledu, jak jsme byli rádi, že jsme zrovna jeho potkali.
Lépe nám tu úchvatnou pláž s horou jako doménou opravdu nemohl uvodit.


Opravdu po pár krocích jsme se dostali na krásnou, obrovskou písčitou čistou pláž..


Moře čisťounké, lidí nemnoho. Když jsem se rozhlídla, viděla jsem pohodu, odpočaté lidi, šťastné děti, nádhernou čerstvou přírodu. Nevládla tu žádná komerce ani jiné kazy.

Poposkakovala jsem na místě jak jedno dítě na pláži, když mu zvlétnul na chvíli drak. Taky jsem tleskala si pamatuju :-) Honza měl radost už jen kvůli tomu, jakou já mám radost. Z pláže byl stejně unešený jako já.



Rozmýšleli jsme, jestli si sundat boty, přeci jen, teprv je konec srpna, začíná jaro. Bylo chladněji, ale nevadí mi to, chci cítit ten písek a zkusit vodu.
Strašně dlouho jsme se pohybovali po pláži, zkoumali různá nejbližší zákoutí a koukali na doménu a Skydiving, který z ní probíhal. Aktéři i s padákem přistávali přímo na pláži. Vodu jsem zkusila jen po kolena, byla SKUTEČNĚ studená.


U Turků jsme si koupili kafčo a vrátili se s ním na pláž. Teplé kafíčko a studený Pacifik prostě luxusní kombinace, NEJLEPŠÍ v ten moment. NEJLEPŠÍ moment po tom momentu. JEŠTĚ LEPŠÍ moment po tomhle momentu :-) užili jsme si to, užili.




Když nás přepadnul hlad, našli jsme si kousek skály v zátoce a vybalili … hovězí karbenátky :-))
Užili jsme si je chuťově taky :-) Na to, že jsem je dělala místo housky s tousťákem, bez strouhanky a v bojových podmínkách.. dobrý :-) výborný! :-)) luxusní! :-))) a k tomu tenhle výhled a splouchání oceánu, který tvořil v mém výhledu oblouk, jak byl obrovský…




Trochu nám tu pohodu překazilo to, že jsme si uvědomili, že už v pět se dost stmívá a že se ještě musíme dostopovat zpět. Potkali jsme známé Němce z backpackeru, ale měli plné auto.
Slíbili jsme si, že se do Mt. Maunganui určitě vrátíme a vyšlápneme si horu a podíváme se na poloostrov, který se táhnul od pláže. Taky je tam jeden track kolem hory.
Neradi jsme odtamtud odcházeli, je tam totiž opravdu nádherně. Na konec centra jsme se vydali kolem přístaviště, přesně jak nás přivezl Angličan, abychom se nezamotali a mrkli ještě na lodě a palmy.
Do Te Puke jsme dostopovali tentokrát na třikrát. Nejdřív nám ochotně zastavili tři mladé baby, které jeli nakupovat do jakéhosi centra. Byli to drobotiny s ještě drobnějším autem, u pusy měli cigárko a já do teď nechápu, jak jsme se do toho auta mohli všichni i s báglem vejít od centra jsme trochu popošli směr Te Puke a tam nám zastavil po nějaké době další Angličan. Zase jeepek a tentokrát do byl starší chlápak, který už si tu užívá vícero let. Vysadil nás na nějaké křižovatce, kde kromě asfaltu a spousty aut opravdu nic nebylo. Tam se stopovalo špatně, auta byla rozjetá a už se stmívalo. Asi za půl hodiny nám zastavila dodávka s rodinkou. Rodiče vyhnali děcka na zadnější sedačky a stále se usmívali. Jeli domů z výletu. Taky to byli přistěhovalci, myslím z Afriky. Byli milí jako všichni
Dokonce nám dali telefonní číslo, že až pojedeme do Waikathane, tak se určitě máme zastavit na večeři a že vůbec můžeme u nich zůstat jak dlouho budeme chtít, samozřejmě zadarmo J wow! J tak to je masakr, to se mi líbí… Já bych tohle chtěla v Čechách.. A jako vyčůraný Čecháček bych jezdila od rodiny k rodině.. nene, dělám si srandu
Nechali jsme se vyhodit ve městě a šli si koupit něco k jídlu.
Tenhle den byl fakt bááááááječný. Úplně NEJVÍC jsme si ho užili a přesně se setměním se vrátili do Te Puke, za tmy do hostelu.
Bude se nám strašně dobře spát, strašně dobře spát…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Doležalová Doležalová | 6. října 2008 v 15:06 | Reagovat

Honza se určitě tak moc nedivil. Myslím tomu, že jste se naskládali do toho auta. Má totiž své zkušenosti s fiátkem.

2 TomOzzy TomOzzy | E-mail | Web | 6. října 2008 v 21:01 | Reagovat

A taky má skušenosti ze stěhování z Prahy do Č.K.  .... Byl tam taky solidně zamáčknutý.

Tak tyto dny si myslím budou vaše prožité sny co ?!  Užívejte je plnými doušky !!!!

3 Jana C. Jana C. | 7. října 2008 v 10:22 | Reagovat

WAAAAAAAAAAUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU :-) Normálne som stratila reč, to je fakt nádhera. Nech je už čoskoro každý Váš deň prežitý na NZ takýto. Cmuuuk. Celbolci.

4 kaccccab kaccccab | E-mail | 9. října 2008 v 14:15 | Reagovat

ja vam zavidim............

5 Lus Lus | 14. října 2008 v 1:53 | Reagovat

Nazdar sestrenko :-)

Mt. Maunganui me neskutecne fascinuje... bude se mi tezko opoustet :-) probadavame to tu lip nez Tatry a Krkonose, az se stydim.. Doufam, ze to dozeneme, az se vratime.. Trochu tady rozhybavame ty svoje zlenively kostry, tak se bude lip splhat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama