Příjezd do Te Puke

5. října 2008 v 9:04 | Honza |  DENÍK ZE ZÉLANDU
Už tejden jsme byli v Aucklandu a práci jsme nenašli. Měli jsme na středu domluvené dva pohovory a jinak nic. Byli jsme rozhodnutí, že pokud pohovory nedopadnou, zvedneme kotvy. Buď na sever do Keri Keri, protože nám jeden týpek v agentuře dal typ, že je tam hostel, kde se vždycky někdo zeptá "kdo chce práci?" a kdo se přihlásí, ten jde makat, nebo na jihovýchod od Aucklandu do Te Puke, kde jsme měli s Tracey, manažerkou zdejšího hostelu vykomunikováno, že pokud se zde ubytujeme, sežene nám práci. Přímo nám napsala, ať dáme vědět, jestli stihnem přijet do čtvrtka večer, aby jsme stihli vyřídit papírování a že od pondělka už můžeme pracovat.
Pohovory nedopadly a tak jsme si nechali od Iena v agentuře vystavit jízdenky do Te Puke, napsali Tracey, že dorazíme a v kolik a druhý den po poledni jsme už kráčeli s naší plnou polní, t.j. naše dvě pekelně těžké krosny, můj batoh, stan a Lucčina příruční taška, na aucklandskou intercity busovou stanici. Cesta do Te Puke trvala 5 hodin. Lucka většinou podřimovala, já koukal z okna. Žádná mimořádná panoramata k vidění nebyla, ale něco málo přeci. Konečně jsem viděl alespoň nějaké ty novozélandské ovce. V Rotorua jsme přestupovali. Řidič našeho nového busu Rotorua -> Te Puke, když jsme mu řekli kam jedem, začal zářit na celé kolo a říkal: "A! Hlavní město kiwi. Vítejte do našeho kiwi expresu!"

Do Te Puke jsme z Rotorua dojeli asi za padesát minut. Řidič nám vyložil věci z úložáku a ptal se, jestli tu máme ubytováni. Řekli jsme mu o Hairy Berry a on na to, že jsme mu měli říct, že jsme jeli kolem, že by nám zastavil. Už se vám něco podobného stalo v Čechách? Nebylo to ale potřeba. Čekal nás odvoz. Z komunikace s Tracey nám nebylo moc jasné, jestli s ním máme počítat, takže jsme měli zjištěnou cestu k hostelu, ale odvoz tam byl. Autobus ještě neodjel a už zpoza něj vykoukl černoch a spatřiv dvě postavy, jak si hekajíc nakládají těžké krosny na záda, ptal se směrem k nám:
"Jan?"
"Yes." Povídám mu. Už nevím, jestli řekl, abycom šli za ním, nebo jen ukázal k parkovišti. Nebyl hovorný ani trochu. Otevřel nám kufr auta. Naskládali jsme bágly a sebe do auta a rozjeli jsme se.
"Tracey vás poslala?" Povídám. Přikývl. Možná i odpověděl jedním slovem. Tvářil se nepřístupně a byla na něm vidět neochota k jekémukoliv povídání. Působil přesně jak ti černoši v amerických filmech, jak tam vždycky nějakej trouba zabloudí do nějakého gheta, kam se vůbec ale vůbec nemá jezdit, a teď tam pomalu projíždí tou ulicí a všichni ti rapersky oblečení nabušení týpci ho sledují se založenýma rukama upřeným a nevraživým pohledem. S Luckou jsme usoudili, že tenhle asi nebude ze Zélandu, protože ani náhodou nepůsobí tak mile, jako ostatní Kiwis. Odhadli jsme ho na Američana.

Dovezl nás k hostelu, vyložil nám batožinu a my šli do kanclu koupit si bydlení. Tam nás čekalo překvápko. Tracey řekla, že nám sežene práci jen pokud si zaplatíme ubytování na měsíc. Prý že pokud budou shánět někomu práci, tak chtějí mít jistotu, že zůstane. Čučeli jsme jak joja. Zeptali jsme se na double room (pokoj s dvoupostelí). Jeden volný byl, ale zrovna byl drobátko vytopenej (vodou, nikoliv topením). Prý tam při dešti občas nateče. Jak jsme se později dozvěděli, stejný problém je ve všech double rooms, ne jen v tomto, který nám ukázala. Byl to krcálek, kde postel zabírala většinu místa a z místnosti zbývala jen necelý metr široká ulička. Na zemi byl nacucanej koberec a na něm přímotop, kterej ho měl asi vysušit. Z toho jsme nadšení nebyli. Pak nám šla ještě ukázat dorm. Začínala bejt kapku nervózní, páč potřebovala jet dom, dělat děckám večeři a s náma ztrácela víc času, než čekala. Jenže mi jsme z toho placení na celej měsíc byli dost zaskočení a pořád jsme se ptali na to, ono a ještě tamto.

Dorm byl pro šest lidí. Narazili jsme tam na češku, která tam bydlela s přítelem. Vypadala prima. Byli jsme zaražení jak větry, ale nic moc nám stejně nezbývalo, takže jsme samozřejmě zůstali a vyplázli prachy za ubytování na měsíc. Vybrali jsme si ten dorm. Místnost, kde by jsme se sotva otočili a ještě do ní teče, nás vůbec nelákala a přišlo nám, že v dormu s Čechama nám bude asi nejlíp. Ta holka nám přišla sympatická a z toho jsme usoudili, že v pohodě bude i ten její kluk. Sympatická holka si přeci k sobě najde fajn kluka a ne nějaké hovado.

Naše věci byly stále opřené o lavici před kanclem. Šli jsme si z toho všeho zapálit cigárko k našim báglům. Černoch si zapálil s námi a už byl hovorný a samý smích. Dozvěděli jsme se, že je z malaisie, nikoliv z Ameriky a jmenuje se Lingham. Hodně mu zářil úsměv, když jsme kladně odpověděli na jeho dvě otázky: Kouříte?? Pijete?

Když jsme típli cigára, pozbírali jsme ty naše saky paky a s myšlenkou "jak jsme to zase dopadli" jsme odcházeli bydlet, přičemž jsme si cestou řekli, že jestli nám Tracey tu práci nesežene, tak ji rozhodně kopnem do prdele.
Tady budeme bydlet?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama