Aucklandské muzeum, Kawakawa, Paihia

12. listopadu 2008 v 8:08 | Lus
Sobota 8.11.2008

Z centrálního backpackeru už jsme chtěli odjet, za tu chvilku jsme měli dost velkoměsta a těšili se zase na přírodu. Rozhodli jsme se podívat ještě jednou hned dopoledne do Aucklandského muzea.


Tentokrát nás nechali zaplatit vstup a my proběhli rychle první patro, u druhého jsme zůstali déle a pak konečně třetí patro. Jenže to já neměla dělat. Tohle patro bylo věnované válkám Nového Zélandu.
Zero z mise kamikadze. Celé je proto, že kvůli závadě misi nedokončilo.


Padla tam na mě taková tíseň. Byla jsem strašně naštvaná, že KDOSI rozhoduje o životě obyčejných lidí. Někdo chce mít víc území a tak pošle normální lidi položit život. Hnusily se mi obrázky pohlavářů na stěně a naštvaně jsem řekla, proč se ty lidi nevzbouřej? Proč neřeknou, že nechtějí bojovat a vraždit?? Na to mi Honza jednodudě odpověděl: "protože by je jinak zastřelili". Já vím, ale je to tak zrůdné.

Jediné, co se mi tam líbilo, byl vymodelovaný Auckland z jakéhosi roku, asi 200 let zpátky, nejsem si jistá. Mohla jsem se podívat do místní prádelny, do různých obchodů a zvukové efekty mě opravdu dostali do oné doby. Atmosféra mnou prosákla, o to víc do mne prosákla atmosféra války. Musela jsem z muzea odejít, protože se mi chtělo brečet. Třetí patro opravdu nebylo příliš optimistické a já z toho byla "divná". No nic.

Honza se šikovně vymotal na jedničku a už jsme si to mazali přes Harbour Bridge na sever od Aucklandu. Málem jsme nabourali Porsche, ale Honza to zabrzdil včas. Pitomec byl asi nametenej, protože najížděl do všech okolních pruhů kolem sebe, všichni byli rádi, když ho zdárně objeli. Za městem jsme se stavili na kafíčko a koláček, nasytit Bivoje a vyrazit na Bay of Island. Juchuuuu, tradá. Cestou necestou, polem nepolem...

Výhled začal být pěkný asi tak po 100 km, kdy začaly zase krásné zelené kopečky, které nám z Coromandelu začaly chybět.

Zastávku jsme si udělali kromě pár vyhlídek až v Kawakawa, kde jsme měli najít záchody, které navrhnul Friedrich Hundertwasserman. Prý se tam nikdo nevyčůrá, páč tam jen každý očumuje.
No jo, ale to bych nemusela potřebovat čůrat. Šlo to i s obecenstvem. Dveře jsem měla samozřejmě zavřené, ale jak si tak dřepím, tak kolem mě blikají samé blesky, až má člověk divnej pocit, že vedle něj močí Tina Turner a paparaci chtějí ulovit její výraz po úlevě.
Jenže i já jsem si tam zpětně donesla foťák, abych se s vámi mohla s příjemnými barevnými záchodky podělit :-)
Ještě nikdy jsem u veřejných záchodků neviděla reklamní leták :-D Jinak je Kawakawa malé nenápadné městečko, kde jsme se kromě vyčůrání více nezdrželi.

Podle BBH jsme se rozhodli, že to zapíchnem v Paihia, kde bylo více backpackerů. Některé byly úplně plné, jiné předražené, jinde nám pikolík běžel pro majitele, aby ten nám nabídl soukromý apartmánek... ale nakonec jsme našli Peppertree Lodge, kterej měl poslední dvě místa a vypadal super.

Poprvé jsem spala na horním patře dvoupostele, bylo extrémně vysoko, tak jsem se v noci budila, abych neslítla a nenavštívila sousedy pod náma, ale matrace byly krásně vysoké a spalo se jinak moooooc dobře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama