Coromandel, Hot Water Beach

11. listopadu 2008 v 3:33 | Lus |  DENÍK ZE ZÉLANDU
Úterý 4.11.2008

Ten backpacker ve Whangamata se nám opouštěl špatně, protože to tady bylo neskutečně super.. klídek, čisto, pohodička... Ale cesty lákají více, takže jsme posnídali, dali kávičku a vyrazili směr Hot Water Beach.

Totiž to je místo, kde jsou hned u ocánu dva termální prameny. Vykopete si díru a pokud trefíte na pramen, tak máte krásnou horkou termální koupel. Těšila jsem se, jak si namíchám lázeň s vodou z oceánu, aby nebyla moc horká voda.. hmmmm, fakt se straaašně těším!

Cestou jsme se kochali nádhernými údolími a mrtě zelení, co je všude kolem. Hrášková barva luk a lesů, námořnická modř byla hlavní barvou oceánu, u pobřeží pomněnková a v zátokách tyrkysová barva... (pro chlapy: prostě modrý!).

Minuli jsme Surf Beach, která byla nesměle opuštěná a po chvilce jsme dorazili na Hot Water Beach. Zaparkovali jsme Bivoje a já začala pakovat věci. Bylo větrno, trochu chladněji, spíš na mikinu.. Horlivě a nadšeně jsem si začala dávat do tašky vše důležité - plavky, ručník, skleničku na víno, pivo (víno jsem neměla, ani jahody a šampus), triko, co bych mohla zmáchat a prázdnou petku od džusu místo lopatky :-D

U místních hajzlíků byl venkovní sprcha na nohy od písku, ale krámek, kde se marně snažili prodat klobouky s názvem místní "atrakce" zel prázdnotou. Kurník, čím to je? Vyskočili jsme na pláž, kde jsme našli opuštěnou bárku, přebrodili jsme slaný potůček a vydali se hledat termální prameny, bez lopatky.
Došli jsme ke skále, načež jsme na místě pochopili, že nepůjde obejít, páč jsou dneska velký vlny a s takovýmhle příbojem to fakt neobejdem a i kdybychom byli otužilí, tak neoplavem.
Probrodili jsme se pískem zpátky k parkovišti, umyli nohy, beztak jsme si písek natahali do auta a jali jsme se hledati novou cestu k pramenům. Našli jsme - kousek ze Surf Beach, která stále postrádala jakýkoliv náznak surfu. Podezřelé, už na nás místy pokukovalo sluníčko a chvílema bylo aj teploučko.

Dorazili jsme k útesu, kde mají být termály, jsou někde u kamenů, ale kameny jsou teď úplně zaplavené oceánem a tak jsme kousek dál zkusili štěstí. Hraboši se z nás stali během chvilky, nadchlo nás, jak rychle jdou vyhrabat díry (tssssh KAŠLU vám na lopatičku za 15 dolarů!!!).

Díry se rychle plnily vodou, plnily... ale STUDENOU :-(

Tak nic, zkusíme to vedle...

Zima.. pořád zima, nepříhořívalo ani po hodině, tak jsme se na to vys.. vysomrovávání teplé vody vykašlali :-)

Hurá, lidi! Jakože jiní lidi přišli taky hrabat, mají lopatičky, piknikový koš a jsou čtyři. V šesti se to bude lépe hledat!

Jenže bambáni zašli za kameny a během chvilky vylezli a šli k nám se slovy, jestli tu jsme po prvě... POCHOPITELNĚ!
Vysvětlili nám, že opravdu jsou termály jen mezi kameny a kvůli příboji máme smůlu. Takže jsme si zahrabali a odjeli jsme pryč. Bez termální koupele, ale šťastní, že jsme byli tak trpěliví! :-)

Jeli jsme se odívat do Hahei, okud je to kousek na Cathedral Cove.
Vzhledem k bláznivému počasí jsme se rozhodli ale pro plavbu člunem po okolních ostrovech. Tak prd, poslední člun odjel před deseti minutami a další vlivem počasí už dnes nevyráží. Tak to je na prd. Jídlo jsme naposledy viděli ráno a už jsou tři odpoledne. Takže nás hlad vyhnal z chcíplého místa jménem Hahei, od bezzubýho pána se psem, co neuměl kšeftovat, teda ten pán, pes možná :-)

Vyrazili jsme do Whitianga a jako první jsme vlítli do obchodu koupit si kus pečiva a pár koleček salámu, abychom je mohli sežrat ještě na parkovišti a žaludek dal pokoj. Na informacích ve městě jsme se zeptali, kde najdeme backpackery a vydali se do jakéhosi Cat´s pyjamas.. No brajgl bych snesla, jsou tam mláďata, ale zaprděnej karmrlík bez oken ne. Nenadchlo nás tam vůbec ale vlastně vůbec nic. Tak jsme se vrátili k autu a jeli se podívat do backpackeru u pláže. Měli jsme tam vyrazit hned.
Furt přemýšlím, zda mě v Cat´s pyjamas nic nenadchlo, mrzí mě to, ale skutečně vůbec nic, což je vlastně téměř prapodivné!! :-)

On The Beach backpacker byl príma. Pán recepční byl sice stejně rychlý jako vítěz šnečích závodů na sto metrů, ale nakonec jsme se i ubytovali. Jestli jsme dle cedule, co mu vysela pod pultem, dobře pochpili, tak aby nebyl příboj, tak musíme na Hot Water Beach buď straaaašně brzy ráno (v 6! - no uznejte to není Holiday!) a nebo pozdě večer a to už většinou prší. Dormy byly príma, dalo se sedět na okně, které bylo obložené polštáři, dalo se tam chytnou wireless (pro starší ročníky počítači nedotknuté podotýkám, že se nejedná o nemoc) a ze kterého byl výhled přímo na pláž. V kuchyňce jsme si uklohnili masové nudličky a dali si s pocitem dobrého výkonu teplý kafe. Večer jsem potom zbastlila ty dva předchozí články, teda myslím a chrupali jsme (já s přestávkama) až do rána.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama