Kelly Tarlton's Underwater World a Aucklandské muzeum

12. listopadu 2008 v 7:08 | Lus |  DENÍK ZE ZÉLANDU
Pátek 7.11.2008

Do pokoje nám před desátou vlítnul recepční a začal nám odhazovat věci, které byly poblíž druhé postele. Bylo to dle mého poněkud neurvalé, prý k nám chce dát jiné lidi, což jsem dost dobře nepochopila, páč celé patro bylo prázdné. Vůbec se nám nechtělo vylézt z pelechu, takže jsme jen vstali, abychom zaplatili recepčnímu další noc a já poklidila naše věci na úhlednou hromádku, aby "někdo" neměl kecy.

Měla jsem napuchlou pusu od oparu, takže jsme nechtěli vymýšlet nic extra aktivního. Rozhodli jsme se, že se zajedeme podívat do Kelly Tarlton - svět pod mořem. Tohle nám poradil Martin s Janou z Papamoa, že se jim tam moc líbilo.


Od hostelu to nebylo moc daleko. Vyjeli k vodě a podél pobřeží přes most až ke Kelly Tarlton - Antarctic Encouter and Underwater World.
Vstup byl necelých 30 dolarů pro jednoho. Chvíli jsme u vchodu čekali, potkali jsme se totiž s nějakou školou, takže o řev bylo postaráno. Bylo to tam opravdu moc pěkné. Přečetli jsme si něco o životě polárníků badatelů, koukli jsme do imitací jejich bydlení a okusili jsme si ledovou vodu - opravdu, měli tam jakousi nádobu, která představovala, jak ledová je voda u polárního kruhu a jaké to asi přibližně je, když se polárník propadne. Zkuste si to na 30 vteřin, psali. Tak já to vydržela 10 vteřin a když mi začala ostrá ledová bolest vyrážet až do ramene, tak jsem se na to vykašlala. Honza to 30 vteřin vydržel - hrdina, aspoň vím, kolik vydrží :-D ale když ruku vytáhnul, trochu jí necítil :-D
Polárníkům fandíme!!! Jsou to machři.

Konečně - vidíme tučňáky! :-) A želvu obrovskou. Plavala si tam v mega akváriu a byla opravdu strašně obrovská a strašně krásná.
Rejnoci byli ještě obrovštější a ladně úchvatní. I když jsem neměla sahat do vody, tak jsem neodolala a želvu obrovskou jsem si pohladila po krunýři - byl TO POCIT - prostě krunýř :-D nic zvláštního, ale želva krásná.
Pamatuju si, že jsem se hned potom obrátila ke Café, kde měli prý i nějaké jídlo, napadla mě šílená myšlenka, že u akvária s želvou se podává želví polévka a že ty staří Němčouři ji tam zrovna jedí a divně se u toho smějou s tím jejich "rch" přízvukem.
Konečně jsme se doklopýtali k podmořskému světu. Budovatel Kelly T. nachytal spoustu druhů žraloků a jiných ryb, rejnoků a koníků a vybudoval naučné a krásné akvárium, ve kterém vyrobil skleněný tunel a jezdící pás a tak jsme tedy mohli vidět, jak nad náma pluje žralok, pak nade mnou letěl asi 2 minuty rejnok obrovský a když jsem ho viděla takhle krásně ze spoda, tak jsem si vzpomněla na Scary Movie :-) .
Být tváří v tvář - naštěstí přes sklo - žralokovi, bylo fakt super.

Stála jsem na pásu a začala plavat. Prostě jsem jela prsa a měla fakt pocit, že s těma všema zvířátkama plavu v jejich království. Když se kolem mě promrskal žralok, tak jsem se dokonce lekla :-D

Ve všelijakých akváriích byly všelijaké langusty, krabi a klauní rybky a koníci a fakt všechno možné (kromě kapra a štiky), co mě napadá. Pozorovala jsem ta stvoření beze slov. Páč naučným cedulím v angličtině jsem stejně většinou moc nerozuměla, tak jsem to vzdala.
Zapomněla jsem napsat, že nás u vchodu taky vyblejskli se zeleným pozadím, ale tentokrát tam znatelně visel ceník. Za montáž našich maličkostí si účtovali asi tak dohromady 30 až 40 dolarů za 3 fotky, což nás dost pobavilo a jen jsme na slečnu kejvli - ne, za takovouhle blbost???
Rozhodně jsme pochopili, že fotky na Sky Tower jsme opravdu ukradli.
Když jsme se dostatečně nabažili podmořského světa - nutno podotknout, že jsme tam strávili delší chvíli - nasedli jsme do Bivoje a řekli si, že se podívame na Mission Bay - prý nejhezčí pláž v Aucklandu.
Těsně před parkovištěm ještě na hlavní cestě nám zabublal Bivoj a odmítnul jet dál, elektrika přestala fungovat, nešlo nastartovat. S otevřenou pusou a jinak vyděšeným xichtem jsem koukla na Honzu, kterej jakoby jen říkal "no jo, no" a pak dodal "Bivoji, ty vole". Po chvilce (stále uprostřed cesty) se Honzovi podařilo Bivoje nastartovat. Oddechli jsme si a čekali, co bude dál. Dál nebylo s Bivojem NAŠTĚSTÍ nic zajímavého.

Vystoupili jsme na Mission Bay a začli se tlemit. Tohle že má být ta úchvatná pláž? Směšné nám to přišlo se srovnáním s plážemi v Mt. Maunganui, Papamoa, Cathedral Cove a podobně. Ale když nad tím tak přemýšlím, tak na velkoměsto je to opravdu pěkná pláž :-)

Bylo už odpoledne a co jsme dostali? Krom strachu, že Bivoj bude potřebovat opravu, ještě hlad! Obešli jsme třídu kolem Mission Bay a váhali, jestli máme utratit v přepočtu 250 Kč pro jednoho za normální oběd. I když nám kručelo v žaludku, tak jsme skončili ve fast food v King Burger, který nás oba stál asi tak třetinu a nacpali jsme se až až.

Honza mě chtěl odvézt do hostelu a že se pojede podívat ještě do muzea. Vzhledem k tomu, že ale nestihl správně odbočit, tak jsme do Aucklandského muzea jeli oba :-) Projížděli jsme asi dvacítkou kolem nádherných zahrad a dojeli k muzeu.

Holka u kasy měla asi dobrou náladu a místo 10 dolarů za vstup nám s úsměvem řekla, že po nás nic nechce a ať si to užijem. Koukli jsme na historii maorské kultury a na historii světa. Musím uznat, že Maoři jsou výborní řezbáři. Všude se na nás s vykulenýma očima oplazovali vyřezaní Kiwi´s a my vnímali překrásnou atmosféru podařeného muzea.
Muzeum má 3 patra. My stihli necelé dvě a bylo pět nebo šest odpoledne a oznámili nám, že zavírají.
Když jsme přijeli na hostel, tak jsme zjistili, že k nám recepční nakonec nikoho nenarval, páč si vybrali jiný opouštění pokoj - pochopitelně. Večer jsme strávili opět relaxační a později večer k nám nakonec recepční opravdu někoho strčil - Němku (jak jinak), která ovšem byla silně v pohodě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evka Evka | 25. listopadu 2008 v 8:08 | Reagovat

Krasa, krasa, jsi vynalezava Lus - plavat se zraloky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama