Odjezd z Te Puke, Papamoa Hill

4. listopadu 2008 v 9:24 | Lus |  DENÍK ZE ZÉLANDU
Neděle 2.11.2008

Loučení... už je to tady. Konečně odjíždíme z Te Puke a z Hairy Berry, ale loučení s oblíbenýma človíčkama je opravdu strašně smutné. Naštěstí jsme jedni z posledních z velké bandy, kdo odjíždí z Te Puke pryč. Ale jak říká Lingham: People come, people go.

Vzbudili jsme, co se dalo, oplácali záda, ruce, vyznali si nesmrtelná přátelství a nasedli jsme do Bivoje. Tak jo, co teď. Zajedem se do práce ještě rozloučit s Kim, ta nás pro jistotu ještě jednou pozvala do Austrálie a vyjeli jsme.

Nene, to by nebylo ono, kdyby nás s Honzou nenapadlo to samé! Jedeme se podívat ještě na Sataru!

Poslední zamávání s pokřikem Kiwi zdar, zdar, zdar! a teď už fakt fičíme...
Jen o pár kilometrů dál...

Papamoa Hill!! Jéééé, vždyť se rozsvítilo sluníčko a my ještě nebylina Papamoa Hill, tam musíme vyšplhat...

Z malé procházky se náhle stal docela pěkný track do docelá pěknýho "kopečku" :-)
Krásným hustým lesem jsme se prodrali až k zeleným pokaděným vrcholkům. Pokaděné byly od ovcí, pochopitelně
Ale krásně! ne krásně pos.. tedy ehm: ..ale krásné panorama se nám odkrylo, když jsme dofuněli až na samý vrchol Papmoa Hill. V dáli se tyčil nečekaně Mt. Maunganui (mimochodem myslím, že po slovu kocovina je to nejčastěji zmiňované slovo :-D ) a Te Puke z druhé strany, kolem dokola oceán... no prostě pohádka, nádhera a nepopsatelný zážitek...

Bohužel, jak to tak v našich případech bývá, nám došli zrovna před vrcholkem baterky do foťáku :-D
Ale Honza se nedal a bojoval, s baterkama mlátil o zem, aby je dobil a dobil? Dobil!! Alespoň na pár foteček :-)

Cesta dolů byla trochu strmější, nahoru to šlo udýchaněji ale přeci lépe :-)

Dojeli jsme do Mt. Maunganui, ubytovali se v mini backpackeru a šli se projít. Vyšplhat na dominantu už nešlo, páč opět pro změnu začalo pršet, tak jsme se šli podívat na jeden poloostrov a chvílema jsme i usychali.

Pokecali jsme si s rackama a povím vám, jsou úplně stejní jako ti naši holuby. Normálně jsme si unaveně (jak jinak) sedli na lavičku a během pěti minut - jeden racek - druhý racek - třetí racek.. až jsem jich napočítala asi tak 25.. Čekali, co nám odpadne od huby, ale měli smůlu křídláci, páč mi měli v hostelu v batohu jenom čínskou nudlovku a tudíž nám pochopitelně nemohlo od huby nic upadnout.
Teda já zkoušela plivnout, ale racci nejsou hloupý jako labutě v Černožicích, to ne.

Tak dlouho jsme šmajdali, až jsme zjistili, že z toho je romantická procházka po rozsvíceném pobřeží...

V backpaceru jsme si dali tu nudlovou polívku (podotýkám, že v okolí stolu nebyl žádný! racek) a pustili si Samotáře na chodbě :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evka Evka | 4. listopadu 2008 v 9:41 | Reagovat

ahij Lus a Honzo,

to s rackama zname, nejvetsi potupa pro ne byla, kdyz se mezi jejich hejno vmisili dva holuby a ukoristili nejvetsi flak nasich drobku. Holubi stale vedou. At se vam dari.

2 Honza a Lucka Honza a Lucka | 4. listopadu 2008 v 10:19 | Reagovat

Jeee ahooooj, dokonce jsme doplnili ještě fotky a až nebude blbnout net, tak doplníme i odkaz na rajče :-)

3 Ravenhorn Ravenhorn | E-mail | Web | 4. listopadu 2008 v 13:30 | Reagovat

Jj. Škoda, že to teď na blogu blbne a fotky několik dní nejdou.  Nebo chvíli jdou a chvíli ne.

Zlaté moje webnode.cz   to je nejlepší web na sránky.

Teď sleduji tři stránky. vaše stránky, Páji stránky a stránky tři holek :-)))) Všichni teď krásně "prošmejdováváte Nový Zéland" - já chci takýýýý. :-)

4 Evka Evka | 5. listopadu 2008 v 10:39 | Reagovat

Fotka Honzy na vidlici jako strážce pláží-boží. Takhle s vašimi stránkami ten severák přece jen projedem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama