Apple thinning - protrhávání jablek

14. ledna 2009 v 8:34 | Luciáš |  DENÍK ZE ZÉLANDU
Craig přijel přesně v osm, ani o minutu dřív, ani o minutu déle. Ukázal nám malé stromky, které musíme protrhat. Budeme placeni od protrhaného stromu, dolar za kus, čili 50 centů za stromek.

Po krátké ukázce, jak se jablečné stromy vlastně protrhávájí jsme se poustili do práce. Pracovali jsme společně, každý jednu stranu stromu. Na větvích vyroste trs jablek, který se musí protrhat, aby mohla vyrůst krásná a hlavně velká jablka. Odtrhávali jsme z trsu jablíčka a nechávali jen jedno největší. Když bylo na větvi hodně jablek - poznat citem - protrhali jsme i singl jablíčka (i když nebyla v trsu), aby větev nebyla později příliš těžká a nezlomila se. Pokud větev nebyla příliš obalená nechávali jsme z trsu jablka dvě, ale v určitém rozmezí nesměla být jiná jablka.

Nejdřív jsme nad těmi pravidly hodně přemýšleli, což nás v práci zpomalovalo a taky jsme si museli najít tu správnou techniku trhání jablek. Jablíčko jsme museli odtrhnout i se šťopkou, jinak by protrhávání nemělo smysl a nesměli jsme zlomit žádnou větívku ani listy. Samozřejmě, že se tam něco křuplo, ale k tomu jsme se nikdy nepřiznali :-) Stromky se nám ale strašně líbily a práce s nimi nás začala docela dost bavit. Za nějakou dobu jsme si našli tu správnou techniku a taky už jsme tolik nepřemýšleli nad tím, jak má správně vypadat protrhaná jablůňka.

Craig nás chodil docela často kontrolovat a říkal nám chyby. Každé zapomenuté jablíčko nám ukázal a my věděli, že to musíme opravdu dělat pořádně, když to tak kontroluje. Taky jsme si museli zvyknout, čemu Craig říká malá jablíčka a čemu velká a tak vůbec. Když jsme udělali spodky stromků - v jedné řadě jich bylo 70 - šli jsme pro štafle, které jsme vyfasovali už ráno a bohužel byly železné a ne hliníkové, a začali jsme dělat vršky těch malých stromků. Po 30 stromkách jsem začala docela funět, jak jsme furt poponášeli ty těžké štafle a lezli po nich. Ale dalo se.

Po prvním dnu jsme stihli pouze 2 řady, to je 140 stromků a po dolaru - prostě jsme si nevydělali ani minimální mzdu.

Druhý den už se náš výkon zlepšil o 50%. Udělali jsme 3 řady spodky i vršky. Paráda, konečně si začínáme na thinningu vydělávat. První 3 dny jsme dělali malé stromky. Pak ale v sadu malé stromky "došly" a my museli na velké stromy. Byla jsem si jistá, že máme dostata 5 dolarů za velký strom. Ale spletla jsem se. Dostali jsme jen 1,5 dolarů. To si z nás dělá srandu??? Ten velký strom byl celý na štaflích a .. prostě to nešlo tak rychle. Ten den jsme začli dělat s chlapama ze Samoa - jeden z ostrovů u Fiji. Jsou to černoši, kteří byli neskutečně rychlí v thinningu, jednou tak rychlejší než my... Jak to dělají? Koukala jsem na jejich techniku - tu měli stejnou jako my, rychleji neprotrhávali ALE byli hbytější se žebříkem. My měli opět bohužel železné štafle a byly mnohem větší než u malých stromků, takže jsem měla fakt co dělat. Chlapi se Samoa měli štafle hliníkové, což jim trochu ulehčovalo práci a navíc s ním uměli rychle manipulovat, já si železné štafle v jedný ruce poponášet neuměla :-)

Kromě mě tam pracovala ještě jedna ženská ze Samoa. Jinak s Honzou jsme tam byli jediní "bílý".
Derekův sad jsme dodělali a my věděli, že ty větší stromy budou problém. Craig nás další týden vzal do jiného sadu, který byl asi o 10 km dál, než kde je ten Derekův. Tam se nad námi smiloval a dal nám zase malé stromky. 5 řad po 100 kusech. Stromky jsme udělali za 2 a kousek dne a pak jsme jeli dom, páč ten třetí den se v sadu prováděl postřik (organický, jak jinak - pěkně smrděl) a my v tom nemohli pracovat. Nastoupil týpek ve žlutým skafandru, nasednul na traktůrek a stříkal tím smradem všechny stromy.

Další den už jsme museli dělat zase velké stromy. Výkon nebyl špatný, ale nedávali jsme si za celou dobu thinningu ani pořádné pauzy. Vždycky jen tak 15 minut na oběd - půl bagety se salámem a sýrem - a tím to haslo. Záchod? Jenom rychle mezi stromky, když se nikdo nedíval. Dojít kamsi na záchod by zabralo spoustu času, bylo to daleko.

Když jsme ale dělali další dny řady v bloku hned se Sámošema (familiérní název), tak jsem si na ten hajzlík došla, to už nešlo jen tak stáhnout rychle kraťasy mezi stromkama :-))
Výkon na velkých stromech se nám po chvíli zhoršil, stačilo, že jeden z nás "neměl dobrý den" a už byl výdělek nízký. Radost jsme z toho neměli, rozhodně jsme si nevydělávali, co nám bylo naslibováno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama