Hledání práce v Hastings, lány cibule

14. ledna 2009 v 8:30 | a zase ta Lucie |  DENÍK ZE ZÉLANDU
Práci jsme hledali na internetu na osvědčených stránkách a taky jsme koukali po různých inzerátech ve městě a v novinách a něco jsme objeli - dokonce jsme byli i v golfovém klubu :-)

Hned v úterý - druhý den hledání - jsme měli štěstí. Ve středu pracujeme :-) Je to manuální práce na zelenině - opět biofarma, to tu frčí, ale aspoň se nebudeme prodírat všelijakými postřiky a svinstvy (zato bodláky a kopřivami). Měli jsme strašnou radost, že jsme sehnali práci tak rychle. Ještě v úterý večer jsme jeli za Jasem - náš kontraktor - podepsat smlouvu a dát mu číslo našeho účtu. To je príma. Jas je Ind, který tu žije už hafo let, kancelář má mezi spoustou stromů v rodinném baráku a má príma malou užvatlanou dcerku.

"A v kolik máme ráno přijet?" "V 6:15 buďte u mě."
Ty krávo, po takovým cestování a vstávání v osm to je teda brzy. Ale to se nedá nic dělat, jen jsme se tomu tlemili a byli jsme šťastní, že budeme moct pracovat (teda ještě víc rádi jsme byli, že za tu práci dostaneme peníze).

Ve středu ráno jsme vyrazili v šest, k Jasovi to je tak 10 minut autem od baráku. Na Jase jsme ještě před barákem čekali a pak jsme jeli za ním na jakousi farmu, kde se všichni ráno scházej a on jim řekne, co budou ten den dělat a u jakýho farmáře budou dělat. Čekali jsme tam na instrukce dost dlouho. Celkem jsme tak zabili hodinu a ten čas nás mrzel, mohli jsme ho prospat.
Nakonec jsme jeli autem ještě dalších 10 minut, než jsme dojeli kamsi mezi pole a uviděli nekonečně dlouhý lán cibule. Tohle budete plevat. Wow, tak mi budeme plevat cibulku. Sluníčko pálilo už v šest ráno, to bude masakr celý den. Vlastně je to naše první práce venku, v packhouse jsme tohle řešit nemuseli. Měli jsme kraťasy a triko a já šátek a krém na slunce 30+, abychom se nespálili. Potkali jsme na poli spoustu Indů a taky další 3 Čechy, kteří pro Jase pracovali stejně tak první den jako my.

Už po hodině klečení mezi cibulí mě začala bolet šíleně kolena. Ach jo, ty moje kolena. Vytrapovala jsem hekáním, ale bolest nepřešla. Když už mi bylo až do pláče od bolesti, tak jsem usoudila, že takovou práci, kde se celý den klečí, dělat nemůžu. Byla jsem z toho rozladěná, protože jsme byli šťastní, že jsme práci sehnali tak rychle, vlastně během dvou dnů. Farmář nám přišel ve tři odpoledne říct, že je fakt horko, na obloze ani mráček, my dehydrovaní, a že kdo chce, tak může jít domů. Po osmi hodinách jsme to skutečně vzdali.

Hlavně kvůli těm kolenům a taky voda nám došla. Zeptala jsem se farmáře, jestli by na další den neměl pro mě jinou práci, že nemůžu u práce klečet, jinak že stát můžu celý den nebo co, hlavně ať mi dá něco jiného. Pochopil, že mám zdravotní trable a řekl, že se domluví s Jasem. Nedomluvil. Odjeli jsme domů pěkně unavení, byla to fuška. Doma nám Pavel řekl, že Craig - týpek, co si od Dereka (ten 86-letý pán) pronajal sad, hledá ještě 3 lidi na thinning - protrhávání jablek. Prý platí moc dobře. Řekli jsme, že jdeme do toho. Jeli jsme za Jasem se domluvit, že končíme (po prvním dnu :-D ) a čekali jsme, jak bude reagovat. Byl v pohodě, pochopil to a řekl, že nám sežene jinou práci, když budeme pak chtít. Jo seasonal work má něco do sebe, nemůžou vás nutit někde zůstat, můžete odejít, kdy chcete.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nabídky práce Nabídky práce | Web | 21. července 2011 v 23:23 | Reagovat

Existuje tam nějaká služba jako www.pracevokoli.cz , která by mi na mapě ukázala, kde lze v okolí najít práci?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama