Nelson Lakes

24. května 2009 v 10:04 | Lucka a Honza
Po Queen Charlotte track jsme se rozhodli jet dál ze severu.

Strašně dlouho jsem váhala nad Abel Tasmanem, ale vzhledem k tomu, že jsme byli čerstvě ušlapaný, tak jsme Abel Tasman vynechali. Čehož, jak se později ukázalo, jsem litovala. No co už. Když osud bude chtít, ještě nás tam zavede :-)

Vydali jsme se další den z Pictonu přes Blenheim, kde jsme navštívili místní čokoládovnu - mrkli se, jak se takový bombóny dělaj a už jen pohled na to nám samozřejmě rozdráždilo chuťové buňky. Jelikož se tam s tím počítá, dostali jsme ochutnat - krásný marketingový tah, výborný, citrónový a mandlový :-)

Propletli jsme se vinicemi zpět na tah podél Wairau river a zamířili si to k Nelson Lakes. Počasí nám docela přálo, měli jsme POJÍZDNÉ auto s dobrou klimatizací, bez funkčních oken. Ale už jsme se naučili nový trik, jak zamknout auto. U starých aut to totiž NENÍ samozřejmost :-)

Projížděli kolem Wairau řeky krajinou Marlborough a já se kochala a kochala. Řeky, ve kterých kvůli suchu nebylo moc vody, byly typické svými zaoblenými šedými balvany. Krajina v country stylu, koně, ovce a absolutně farmářské vesnice po cestě mě jenom přesvědčovaly o tom, že tohle je ta country krajina, kde se na koních během dne honí dobytek a večer se tu s kloboukem na hlavě po tvrdé dřině usedá ke sklence zasloužené sudem provoněné whisky. Všechno to mi asociovalo Marlboro - reklamu na cigarety, která, mám teď pocit, jakoby byla natočená právě tady.
Wairau river

Rozsáhlé a všudypřítomné zaoblené i příkré kopce obalené sytě zeleným jehličnanem - podkreslují tuhle osobitou klidnou a v zimě drsnou krajinu. Jelikož jsme cestou potkali jen pomálu aut, měli jsme pocit, jakoby tu ta příroda dýchala jenom pro nás. Tak sobecký pocit, ale povznášející a kdybyste tam byli taky, nebyla bych lakomá, ale zavezla bych vás někam na břeh Wairau, kde pod paprskama stále silných podzimních paprsků šumí řeka, opodál les a nic jiného. Jen ticho a klid. Naše nálada byla stejně uvolněná jako atmosféra v okolí.

U jezera Rotoiti už jsme potkali více turistů, hlavně hodně kempařů aaaaaaaaaaaa mrrrrrrtě muchniček :-) Bylo už odpoledne, tak jsme se nevydávali na žádnej track, vzala jsem si kytaru, Honza pobalil sváču, nezbytný repelent a od infocentra to bylo už jen kousínek k jezeru.
Lake Rotoiti

Pohádkový pohled mi pohladil oči. Bylo to opravdu tak medový, jak o tom píšu. Pět deset minut jen tak stojím a čučím - užívám chvilky vidět zase vodu a hory v zájemné harmonii - a pak to řišlo. Ty svině muchničky! :-) Hbytostí větru se pohybovaly stejně tam, kde já a kumulovaly se především v oblasti vystouplých kostí a kloubů - čili prsty, kotníky a jiný na svědění náramný partie :-D
Repelent byl tedy plně využit. Kytara taky. Rozhodně jsme nikam nespěchali, jen tak zevlovali na krásným místě a dost nás to bavilo :-) v noci jsme spali někde u řeky mezi oběma Nelson Lakes.
Další den jsme tedy trávili u druhého ledovcového jezera Rotoroa. Tam by normálně asi bývalo méně lidí než u Rotoriti, ale ten den tam vyrážel na svých chloubách jakýsi lodní klub. Samí důchodci :-)) Začali piknikem, značkovým vínem a společnými fotografiemi. Pak pokračovali na plavbu po jezeře a dál už nevím.
Lake Rotoroa

Teda já bych se chtěla mít v důchodě jako oni :-)) Bavil mne pohled na ně, vypadli tak spokojeně a když tahali čluny do vody, nikdo nemyslel na svou artritidu či jiné zdravotní problémy. Po sklence bílého k snídani byli všichni svěží a usměvaví jako proutek :-)) Takže tohle je ten lék?? :-)

U jezera, které bylo stejně krásné, ne-li více než jeho menší bratr, jsme kupodivu našli zásuvku. Dobili jsme si vše, co jsme potřebovali, lebedili na molu, pozorovali úhoře a psali články.
"Lucy in her office." jak říkával Lingham, když si Lucka v Hairy Berry vylezla s noťasem na sluníčko ke stolu před hostelem. "Lucka ve své kanceláři. Máš nejlepší kancl na světě." Takhle, u jezera Rotoroa, vznikal jeden z článků na tento blog.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TomOzzy TomOzzy | 24. května 2009 v 13:59 | Reagovat

Těch "Muchniček" tam mohlo být i víc než mrrrrtě. Jak OPĚT vymyslel Martin P. : "Bylo jich tam MRTĚ A ČTVRT!!!!"
:-D

2 TomOzzy TomOzzy | 24. května 2009 v 14:00 | Reagovat

Prostě u nás je další základní jednotka SI -- "MRTĚ"

3 Honza Honza | 24. května 2009 v 22:49 | Reagovat

Jo, tohle jsme s Luckou rozebírali nedávno - milimrtě, kilomrtě, centimrtě, decimrtě.

4 Ravenhorn Ravenhorn | E-mail | Web | 25. května 2009 v 11:44 | Reagovat

A když už se to nedá spočítat, bych napsal   megamrtě nebo nekonečnomrtě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama