TRAJEKT NA JIŽNÍ OSTROV

7. května 2009 v 10:21 | Lucka |  DENÍK ZE ZÉLANDU
Neděle 22.3.2009

Tu neděli bylo opravdu šílený počasí, probudili jsme se do fučnýho rána, pláž byla divoká, ale obdivuhodná. Díky dešti nebyla až taková zima. Čistila jsem si zuby vedle racků na pláži a na parkovišti se sjížděli majitelé mazlíčků,aby jim mohli na nekonečně dlouhé pláži dát volnost. Z Otaki jsme vyrazili brzo ráno do Purirua, kde jsme se nějak vymotali k informačnímu centru a šli se zeptat na lístky na trajekt.

Jak jsme byli celí nemytí a mastní, tak nás to ještě dobře ofouklo a zmoklo. Takže když jsme vešli do infocentra našlechtěná slečinka se nás docela lekla :-D Se musím teď tlemit, když si na to vzpomenu. Nechtěla jsem ovšem vypadat jakože vím, jak vypadám :-)) Ležérně jsem se začala vyptávat na trajekt. Začalo to "unfortunately" (překlad "naneštěstí"...) není volné místo... Pak ale zkusila jiné společnosti a ejhle, místečko se pro dva natěšené cestovatele a Daewoodoo našlo :-) Huhuuuuuuuuuuuuu no nekecej, my fakt pojedem???? huhuuuuu

Bylo ráno a trajekt jel ve dvě s tím, že asi půl hoďku před máme být na místě, než se nalodíme a tak. Byla jsem nadržená na TU UDÁLOST jak stepní koza, takže jsem se fyzicky chtěla cítit víc pohodlně. Opět ležérně a ve stylu jako bych na sobě měla večerní gala a odešla zrovna od světového návrháře jsem se zeptala, jestli tu nemají veřejné sprchy, jiné než je ten megaidní mrak venku. Poslala nás do plaveckého bazénu. ??? Proč ne?? Tak to zkusíme.

Vymotali jsme se k bazénu, kde se týpek rozhlídnul, šoupnul si od nás dva dolary do kapsy a řekl, ale jen do sprch! Nechoďte do bazénu. Myslím, že ty dva dolary se v tržbách neobjevily :-)) Kdybychom měli víc času, tak bychom si asi zaplatili plné vstupné a šli bychom si aspoň zaplavat :-) Horká voda tekla a tekla, děcka ze školního plavání dělaly v šatnách bugr ale kašlala jsem na ně a užívala jsem si horkou vodu :-) Umyla vlásky, osekala porost a myslela jsem na Honzu, jak mě ucítí zase voňavou. Kapky se odrážely od ramen a vsakovaly se do vlasů a usmívala jsem se radostí, že máme ty lístky na loď. Ještě jsem si krátce nabyla u recepce telefon a když jsme nasedli do auta, už jsme se napojili na dálnici číslo 1 a mířili jsme do Wellingtonu - hlavního města Nového Zélandu. Promiň, Wellingtone, neušetřili jsme na tebe čas a penízky, Auckland (skryté hlavní město) jsme už "znali" a toužili jsme po přírodě jižních Alp.

Už za 20 minut se objevil Wellington!! Půlky sem měla stažený a přála si, ať se proboha nic nestane a trajekt jede :-) Přestalo pršet, bylo zataženo a chladněji, ale nepršelo,což mi udělalo radost. Podle mapky, kterou nám ta namalovaná slečna dala, jsme našli trajekt fakt snadno. Vyčenžovali jsme lístky za vstupenky na loď a nasměřovali nás do fronty aut, která se tvořila před vstupem do obrovitánské a prostorné lodi. Tak sem tak na tu loď čuměla, až mě začalo bolet za krkem a z toho nadšení jsem dostala hlad. Měli jsme ještě hodinu čas, tak jsem řekla Honzoj, že se jdu porozhlédnout po jídle.

Nasměřovatelka (to je strašný slovo) mi řekla, že jídlo najdu jen na vlakovém nádraží naproti, že tahle budova vedle trajektu je jen čekárna pro lidi, kteří jedou na jižák bez auta. Čas do odjezdu mám, takže jsem se vydala na vlakové nádraží, které zdaleka nepřipomínalo nádraží u nás. Bylo krásné, obrovské, historické... a hlavně čisté :-) Z nadšení jsem dostala chuť na něco jiného než na suchej chleba či fazole. Neměli jsme si ráno za deště kde rozdělat vařič, abychom si udělali kafe a už bylo po poledni a nejsem si jistá, kdy jsme jedli naposledy, asi v sobotu :-)) V kavárně jsem koupila VOŇAVÝ KAFE A PIE A SENDVIČ!!! Takhle jsem se rozšoupla! A prodavač mi udělal neskutečnou radost! Mně se vždycky líbili některé americké seriály už jen kvůli tomu, že si tam nosili ty kafe v kelímkách s víčkem a užívali si kávovou chuť při cestě za něčím či za někým. Tenhle sen už se mi splnil v Aucklandu, ale teď mě ten prodavač dorazil. Usmíval se tak líbezně, jakoby ta kávová zrnka právě sklidil a namlel a když viděl, že mám plné ruce, dal mi na ty dvě kávy takovej ten držák na kelímky z tvrdýho papíru, jako v něm bejvaj balený vejce. Já poskočila radostí!!!! Já fakt jdu přes velkoměsto (ignorujte to, že to bylo jen přes jednu světelnou křižovatku na protější stranu ulice k trajektu) a nesu sendvič a pie a 2 kafe v držáku na kafe!!! No já se poseru, tolik radosti a to jdu s tím kafem na trajekt na jižák!!!!!! No vy to možná nechápete, ale já už jen jak si na to vzpomenu a píšu to, tak se mi taaaaak tůůůze tetelí srdíčko jak to byl nádhernej okamžik!!! S úsměvem od ucha k uchu, až se divím, že mi neupadla horní půlka hlavy, jsem došla k Honzovi a ten když to ucejtil a uviděl mě šťastnou, tak se do široka usmál a řekl: teeeeeeda mazlikuuuuuu!!!! :-)
A byli jsme šťastní oba. Nadlábli jsme si pupky, vychutnávali každý sousto DOBRÝHO OCHUCENÝHO JÍDLA a každý hlt té nejlepší kávy z držáku na světě. Po dlouhý době jsem si vychutnala u auta cigárko a rozhlížela jsem se po frontě aut, kdo s náma jede na jižák. Různý typy lidí, spoustu mladých cestovatelů spících v autě, pán, co měl auto plný rámů a obrazů, důchodci a malý děti .. já se na ně hrdě usmívala jako bychom se sešli na Mt. Everestu! :-)

Auta před námi startují, naskočili jsme dovnitř, motor taky naskočil a sunuli jsme se pomalu k lodi, jak nám ukazovali, vjeli jsme do vyklápěcích vrat za ostatními auty. Navigátoři nám přidělili plac pro auto a já se jen nepřestala divit, kolik se do nákladní části lodi vede aut, motorek a jiného nákladu.
Vysoká koncentrace výfukových plynů v tom obrovském prostoru nás ale brzy vyhnala na vrchní palubu. Ty bláho sedačky jak v kině, plazmový televize, kde čekal film, bar, kožený sedačky, fíha no to mi poser záda - jak by "někdo" třeba řekl :-)) Uvelebili jsme se u telky a když si lidstvo poposedalo, šli jsme se porozhlídnout ven a na záchody a kolem dokola, abychom věděli kde sme.
Když se začly točit motory byla to teda síla, tolik síly v tom bylo! To bylo táhlo! odrazili jsme se pomalu od severního ostrova huraaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa ty vado my fakt plujem. Spousta foťáků tenhle okamžik zaznamenalo, spousta očí. Moje oči zaznamenaly blicí pytlíky. Je jich tady na stěnách přidělaných fakt spusta. Vždyť se ta loď jen mírně houpe, nechápu, že někomu mohlo být špatně. Když jsme se vykochali odplutím od ostrova, na otevřenější části oceánu bylo poněkud víc větrno. Zasedli jsme do sedaček, dávali kreslený Auta, tak jsme se koukali a sem tam se chodili projít. Ovšem při tom jednom procházení sem se dost kymácela, loď se začla houpat docela víc a když jsem si sedla vyjevená na sedačku a z kulatýho okna jsem viděla střídavě oblohu a hladinu moře v intervalu jedné sekundy, začala jsem chápat ty blicí pytlíky!
S Welingtonem jsme se seznámili jen na rychlo z paluby trajektu
Moře bylo rozbouřené a byl to fakt masakr. Blili děti, blili starci a blil i ten pán s těma obrazama! Honza mi došel pro led. Když jsem vycucala asi 3 kostky, začalo mi být zase dobře a šla jsem se podívat na to rozbouřený moře. U jedný sedačky jsem se tak tak vyhla právě letícím blitkům a když jsem paní běžela pro pytlíky, tak se mě ti motorkáři začli tlemit, načež jsem hrdinně prohlísila, že ty vyjímečně nejsou pro mě. Tolik blicích lidí na jednom prostoru jsem ještě neviděla. Naštěstí byl ten vítr, takže vzduch byl docela "čerstvý" :-))
Asi po hodině a půl se moře zase trochu uklidnilo a plavba se dala zase vychutnat. Po asi 2,5 hodinách plavby se začaly objevovat ostrovy, nádherné scenérie, sem tam už vykouklo slunko.
Ten trajekt byl opravdu úžasný zážitek. Když jsme zahlédli v dáli Picton, zalechtalo mě v žaludku. Přeci jen severní ostrov už jsme tak nějak znali, ale o jižáku nevím ještě vůbec nic. Neměli jsme žádné konkrétní plány, ani jsme netušili, kam všude chcem jít. Plány s Honzou vůbec už nevytváříme, vždycky se totiž něco zvrtne a náš jediný plán, doplout na jižní ostrov přeci jen vyšel. Kotvíme v Pictonu!!!
A jsme v Pictonu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 máma máma | 7. května 2009 v 10:55 | Reagovat

Krásný Picton, moře taky,akorát bych nemusela to houpání, to bys mi musela taky běhat pro pytlíky. Díky za další příspěvek.

2 TomOzzy TomOzzy | 7. května 2009 v 19:42 | Reagovat

"Blili děti, blili starci a blil i ten pán s těma obrazama!"   --- Tak to je nejvíc!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama